Sen

22. ledna 2008 v 22:42 | Bára |  Vítězslav Nezval
Sen
Dnes se mi zdálo - bože, je to snění -
v půlnoční hodině, k ránu se mi zdálo
o tobě.
Přišlas tak tichá; nelze zapomenout,
jak tichá přišlas, usměvavá, bílá,
přišlas tak tichá, na kadeřích růži,
do mých snů.
Svět se mi zatočil, divná touha vstala,
nelze na ni pomyslit, jak ta touha vstala,
svět se mi zatočil, svět se mi zatočil,
já jsem tě líbal.
Já jsem tě líbal dlouhým obejmutím,
jako se život při smrti líbá,
já jsem ti vdechl láskou svou bílou
na tvoje rty.
Pak jsem se zamyslil nad silou touhy,
Před tvojím mlčením stanul jsem tiše,
a jak jsem stanul, krvavý písek
hnul se z úst.
Co jsem to uviděl, nikdo snad nevěří,
nevěříš? - Nikdo to nemůže věřit.
Co jsem to uviděl, nebývá v životě,
nebývá ve snech.
Pak jsem se probudil… Těžce jsem zavzlykal,
těžce jsem zavzlykal nad naší láskou,
těžce jsem zavzlykal - a divné vnuknutí
seslal mi bůh:
Měla jsi srdce zakleté bolestí,
v nevinné srdce - nevinný žal,
abych tě nezranil, nezklamal, -
to mi chtěl bůh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama