Tatínkova dýmka

23. ledna 2008 v 22:59 | Bára |  jaroslav Seifert
Tatínkova dýmka

Tatínek kouřil z dýmky
vždy večer, než šel spát.
Vidím ho z měchuřinky
do dýmky tabák cpát.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.
Sedával na pavlači,
když se už setmělo,
a plamen sirky stáčí
posvítit na čelo.
Co by byl bez vzpomínky
náš život? Co by byl?
Obláčky z jeho dýmky
jsou nejhezčí z mých chvil.
Maminka však se zlobí,
ne zle, spíš jenom tak.
Tatínek totiž drobí
z pytlíčku na tabák.
A když mu dýmka chladne,
brání se nesměle.
Komupak nevypadne
trošičku popele.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval,
to, co jsme milovali,
milovat budem dál.
Když stůně, dýmka leží
na okně pavlače.
A maminka jen stěží
nedá se do pláče.
A něžně k ní se sklání
a nic se neštítí.
A dnes jí nezavání.
Dnes voní po kvítí.
Hladí ji usmířena
a rdí se před námi.
Dýmka je posázena
samými perlami.
Obláček namodralý
tiše se rozplýval.
To, co jsme milovali,
milovat budem dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama